Archiv rubriky: Výzkumné osy

Osa I – Přemístění, vykořenění, odchýlení: lidé, vědění, praktiky

Výzkum v této oblasti usiluje o porozumění fenoménu přemísťování v souvislosti s lidmi, věděním a praktikami, aniž by opomíjel způsoby jejich proměny v čase a prostoru. Pojem přemístění pokrývá veškerou škálu termínů užívaných pro mobilitu, proudění a cirkulaci osob nebo materiální či kulturní produkce. To vede ke znovu vyjednávání a k adaptaci obsahů, jichž se týká. Zakládá se totiž na překračování hranic – ať již konkrétních nebo symbolických – na kterých se mohou odehrávat interakce, výměny, kontakty a frikce. Pokračování textu Osa I – Přemístění, vykořenění, odchýlení: lidé, vědění, praktiky

Osa II – Normy a transgrese

Slovo transgrese se objevuje v současných debatách v souvislosti se svobodou slova, multikulturalismem, emigrací nebo sexualitou. Transgrese může být považována za strategii, kterou si vzali za své rozdílní aktéři – náboženští, kulturní, společenští – aby vyžadovali a legitimizovali normy považované za alternativy k hierarchii, konvencím, tradicím, kánonům a zákonům. Tento fenomén může být součástí diskursu a/nebo praktik. V rámci diskursu, popírá transgrese absolutní autoritu existujících norem a zpochybňuje jejich performativní sílu, prostřednictvím norem vlastních. V praxi, se potom opírá o široký repertoár jednání (od násilí, přes ticho až po humor), která se ne vždy projevují nějakým vyjádřením a dokonce nejsou ani vždy uvědomělá: sociální praktiky transgrese se neomezují na pouhé morální poznámky. Pokračování textu Osa II – Normy a transgrese

Osa III – Věci, stopy, mapování: prostor v jeho každodennosti

Tento výzkumný záměr se zakládá na empirické i symbolické definici prostoru (sociálního, geografického, historiografického), považovaného za konstrukci vycházející z praxe a zkušenosti.

Poznávání prostoru je determinováno dispozicí stanovenou věcmi – architektonickými, instrumentálními, všedními – jak ukazují také současné výzkumy o sociálním životě věcí, které umožňují hmotné předměty vnímat prostřednictvím jejich interakcí s jedinci a skupinami. Avšak toto uchopení věcí v jejich každodennosti se prolíná se symbolickými strukturami spojenými s prostorem: s mentálním mapováním (mental mapping), díky kterému si můžeme prostor vyměřit a představit; se stopami, které se nabízejí archeologii určité události, již zmizelé ale zároveň vynořující se, představující určitou přítomnost/nepřítomnost; s palimpsesty, které na sobě hromadí časové vrstvy; a s hranicemi, konkrétními i symbolickými, které definují, klasifikují, organizují i osvojují prostor. Pokračování textu Osa III – Věci, stopy, mapování: prostor v jeho každodennosti