Archiv rubriky: Seminar

Epistemologický seminář CEFRESu: Zkoumání interdisciplinarity

Kde & kdy: v knihovně CEFRESu, Na Florenci 3, ve čtvrtek 3. a 24. března, 7. a 21. dubna a 5. května 2016, od 16:30 do 18 hodin
Moderátor: Filip Vostal (CEFRES & FLÚ AV ČR)
Jazyk semináře: angličtina

Program semináře pro druhý semestr (LS 2015/2016)

Rozvrh a bibliografie prvního semestru (ZS 2015/2016).

Seminář je otevřený studentům a vědeckým pracovníkům z partnerských institucí CEFRESu. Každé sezení začne představením vybraného textu jedním z výzkumníků CEFRESu. Soubor textů bude k dispozici v elektronické formě.

***

Interdisciplinaritu lze definovat jako dialog mezi oblastmi vědění, který zároveň ústí v částečnou reorganizaci a rekonstrukci těchto oblastí. Zároveň je interdisciplinarita obvykle odlišná od pluridisciplinarity, která disciplinární přístupy pouze staví vedle sebe a od transdisciplinarity, která integruje několik disciplín do jednoho přístupu.

photo 2 IDNa straně jedné signalizuje proliferace termínu interdisciplinarita reflexivní přístup tradičních akademických disciplín a poukazuje na jednoznačný záměr sbližovat a spojovat metody, způsoby zkoumání, (re)konstrukce teorií a dokonce aplikace vědění. Vědci jsou vzývání aby přemýšleli, chovali se a pracovali synergisticky. Navíc se v posledních dekádách – především s příchodem post-industriální „znalostní ekonomiky“ – stává z interdisciplinarity rozšířená praxe nejen ve vědeckém postupu, ale i princip figurující ve vědní politice. OECD a EU využívají od 60. let 20. století interdisciplinaritu jako instrument k dosažení socio-ekonomických dopadů vědeckého výzkumu, a konfrontují jej s údajným sebe-referenčním „akademismem“ uzavřeného prostředí vědeckých institucí. Diskurz zdůrazňující inovace, aplikace a užší propojení společnosti a vědy dominoval ve veřejných politikách i v 90. letech kdy se výzkum začíná přeskupovat kolem diagnóz a řešení globálních výzev, namísto toho aby následoval standardní disciplinární protokoly. Jak zdůrazňují některé hlavní evropské iniciativy jako např. Horizont 2020, současný výzkum je třeba provádět v kontextu jeho aplikace (Modus 2).

Skeptici, na straně druhé, poukazují na to, že záměrné tříštění disciplinárních hranic narušuje disciplíny samotné jakožto ustavující jednotky akademického provozu – tj. jejich metodologickou, teoretickou, a diskurzivní disciplínu (v smyslu disciplíny-kázně), které tvoří jádro vědeckého poznání a racionality. Zároveň existují argumenty zdůrazňující to, že interdisciplinarita je jakýsi performativní „tahač”, který toho zakrývá více než odhaluje. Není tedy koncept interdisciplinarity redundantní? Nebyly kolaborace napříč a mezi disciplínami vždy přirozenou součástí vědeckého poznání? Nebyly samotné disciplíny vždy v nějakém ohledu interdisciplinární?

Spíše než souborem nedílných praktik vědecké praxe není interdisciplinarita, více než cokoliv jiného, silným nástrojem ve vědních politikách a způsobech organizace vědeckých institucí? Ale současně: pokud chceme oslovit, analyzovat, ale vysvětlit pozdně moderní svět, je možné dnes nebýt interdisciplinární? Není pochyb o tom, že interdisciplinarita proměňuje disciplíny, ale charakter této transformace je stále třeba zkoumat. V tomto semináři budeme diskutovat tyto a další palčivé otázky související s povahou interdisciplinarity. Zaměříme se tak na přísliby a nástrahy spojené s interdisciplinaritou – jakožto praxe, diskurzu a imperativu ve vědecké činnosti.