Archiv autora: Simona Kalikova

Úvod do postkoloniálních teorií a literatury: Frankofonní perspektivy

Seminář organizovaný Ústavem románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

Místo a čas:  ve středu, 17:30–19:00, č. 217, Filozoficka Fakulta, Náměstí Jana Palacha 2
PřednášejícíChiara Mengozzi, Ph.D. and Mgr. Vojtěch Šarše
Jazyk: Francouzština

Sylabus

Předpona „post“ v adjektivu postkoloniální neznačí pouze období, které následovalo po kolonizaci, ale odkazuje především na sérii možností rezistence vůči kolonialismu, jeho politice a ideologii, a také na aktuální formy nadvlády a podrobení. Smyslem kurzu je porozumět politickým, kulturním a jazykovým problémům, rozdmýchaným evropskou kolonizací a jejím dědictvím. Budeme alternovat četbu významných teoretických textů považovaných za základ postkoloniálního myšlení (Césaire, Fanon, Saïd, Spivak, Mbembe, Bhabha, Thiong’o) s analýzou francouzských a frankofonních literárních děl (převážně afrických a karibských autorů). Chceme tak dosáhnout dvojího cíle: na straně jedné analyzovat a přehodnotit literární kánon z pohledu mocenských vztahů jak mezi jednotlivci, tak i mezi jazyky a kulturami; na straně druhé vymezit stylistické a tematické charakteristiky románů napsaných autory, kteří pocházejí z bývalých francouzských kolonií či ze zámořských departamentů (vztah k francouzskému jazyku, exkluze/inkluze, pocit přináležitosti ke dvěma odlišným celkům, národní alegorie, ujmutí se slova ze strany podřízených, dialektika pána a otroka, přehodnocení historie).

Praktické informace
  • Seminář je otevřený všem studentům francouzského jazyka a literatury. Po jeho úspěšném absolvování získají studenti 6 kreditů.
  • Docházka a aktivní účast jsou podmínkou úspěšného absolvování semináře.
  • Jako povinnou část semináře studenti připraví ústní prezentaci na jeden z textů obsažených v bibliografii, popřípadě napíší commentaire composé
  • Závěrečná ústní zkouška bude obsahovat materiály z celého kurzu
Bibliografie
  • Ashcroft, Bill; Griffiths, Gareth; Tiffin, Helen:  The Empire Writes Back : Theory and Practice in Post-colonial Literatures
  • Ahmad, Aijaz : In Theory: Classes, Nations, Literatures
  • Beti, Mongo : Ville cruelle
  • Beti, Mongo : Le pauvre Christ de Bomba
  • Beti, Mongo : Afrique noire, littérature noire
  • Beti, Mongo : Main basse sur le Cameroun : autopsie d’une décolonisation
  • Camus, Albert : L’Étranger
  • Césaire, Aimé : Cahier d’un retour au pays natal
  • Césaire, Aimé : Discours sur le colonialisme, suivi de discours sur la négritude
  • Césaire, Aimé : Une Tempête, d’après La Tempête de William Shakespeare : adaptation pour un théâtre nègre
  • Elis, Bret Easton : American psycho
  • Fanon, Frantz : Peau noire, masques blancs
  • Fanon Frantz : Les damnés de la terre
  • Jameson, Fredric : Third-World Literature in the Era of Multinational Capitalism
  • Kane, Cheikh Hamidou : L’aventure ambiguë
  • Laye, Camara : L’enfant noir
  • Loba, Aké : Koucoumba, l’étudiant noir
  • Mabanckou, Alain : Bleu-Blanc-Rouge
  • Mabanckou, Alain : African Psycho
  • Mabanckou, Alain : Black Bazar
  • Mbembe, Joseph-Achille : Sortir de la grande nuit : essai sur l’Afrique décolonisée
  • Mbembe, Joseph-Achille : Critique de la raison nègre
  • Moura, Jean-Marc : Littératures francophones et théories postcoloniales
  • Nganang, Patrice : Manifeste d’une nouvelle littérature africaine
  • Nganang, Patrice : La république de l’imagination
  • Oyono, Ferdinand : Une vie de boy
  • Oyono, Ferdinand : Un vieux nègre et la médaille
  • Oyono, Ferdinand : Le chemin d’Europe
  • Said, Edward : Orientalism
  • Said, Edward : Culture and Imperialism
  • Sartre, Jean-Paul : Orphée noir, préface à l’ Anthologie de la nouvelle poésie nègre et malgache de Senghor.
  • Sembene, Ousmane : Les bouts de bois de dieu
  • Spivak, Gayatri: A Critique of Post-Colonial Reason: Toward a History of the Vanishing Present
  • Thiong’o, Ngugi wa : Decolonising the Mind: The Politics of Language in African Literature
  • Tournier, Michel : Vendredi ou les limbes du Pacifique
  • Young, Robert : Postcolonialism. A Very Short Introduction

Ilustrace : Abdoulaye Konaté, Génération biométrique (Mali), textil, Afropixel 2010 Biennale de Dakar

Archivy a Interkulturalita

Tým pracující na projektu “Archivy a interkulturalita” má za cíl porozumět současné filozofii skrze studium filozofických rukopisů a archivů. Jakou roli hraje psaní v konceptuálním tvůrčím procesu? Tento přístup umožňuje pochopit existenciální a historické zakotvení široké myšlenkové praxe známé jako “filozofie” a tak lépe pochopit texty a myšlenky spolu s jejich zakotvením v kulturním prostředí, které je formovalo. Pokračování textu Archivy a Interkulturalita

VIRGINIE VATÉ: VÝZKUM A CV

Virginie Vaté je výzkumná pracovnice v Centre National de la Recherche Scientifique (C.N.R.S), kde je členkou GSRL (Groupe “Sociétés, Religions, Laïcités” UMR). Od února 2018 spolupracuje v rámci CEFRESu na projektu Tandem s názvem “Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni“.

Virginie Vaté získala svůj doktorát v roce 2003 na katedře antropologie Univerzity Paříž X Nanterre. V roce 2003 a mezi lety 2004-2007 byla výzkumnou pracovnicí Institutu Maxe Plancka pro sociální antropologii v německém Halle, s jehož oddělením “Integrace a konflikt” i nadále spolupracuje. V roce 2004 získala post doktorský grant Fyssen, během kterého se účastnila činnosti CIERA (Centre Interuniversitaire d’Etudes et de Recherches autochtones) na Univerzitě Laval v kanadském Quebecu. V roce 2009 obdržela bronzovou medaili CNRS.

Spolupracovala na řadě národních a mezinárodních kolektivních výzkumných projektů. Byla například výzkumnou pracovnicí projektu “Pravoslavné křesťanství a domorodí lidé v současné Aljašce a Čukotce” (OCIP), který podporoval Institut Paul-Emile Victor (IPEV). Ve svém dosavadním výzkumu se Virginie Vaté zaměřila na náboženské praktiky v různých lokalitách Beringova průlivu (Čukotka, Rusko a Aljaška, USA). Ve své doktorské disertační práci analyzovala lovecké rituály Čukčů na Čukotce, přičemž věnovala zvláštní pozornost významu genderového rozdělení rolí a vztahu člověka k “přírodě”. Později v rámci projektu A.N.R. MYSTOU vedeným C. Ponsem studovala konverzi ke křesťanství mezi domorodým obyvatelstvem Čukotky a nově vzniklé vazby mezi pokřesťanštěným obyvatelstvem na Aljašce a původními obyvateli Čukotky. V rámci projektu OCIP spolu se svou spolupracovnicí Dr. Marie-Amélie Salabelle prováděla etnografický výzkum v regionu Beringova průlivu  za účelem porovnání vztahů domorodého obyvatelstva Čukotky a Aljašky s pravoslavným křesťanstvím. Její nejnovější terénní výzkum byl proveden v Kodiaku na Aljašce v letech 2015, 2016 a 2017.

Projekt “Zdivočelí divočáci” umožní V. Vaté opět studovat vztahy mezi lidmi a zvířaty – tentokrát v novém kontextu. Jejím cílem je prostudovat praktiky, znalosti a diskurzy týkající se divočáků v oblasti Burgundska, Francie. Zvláště se zajímá o pozici divočáka ve středu mnoha sporů mezi farmáři, lovci, ekology, politickými vůdci a vládními činiteli – kategoriemi aktérů, které nejsou ani jasně ohraničeny ani vnitřně jednotné. Jako výchozí bod při zkoumání praktik týkajících se správy volně žijících zvířat a vztahů mezi lidmi a zvířaty v Evropě je divočák obzvláště zajímavou případovou studií vyvolávající vášnivé debaty na veřejnosti, které se pravidelně odrážejí v médiích.

CV

Vzdělání

Doktorát (Ph.D.) v Antropologii, 2003, Univerzita Paris X-Nanterre

DEA (Diplom aplikovaných studií) v Antropologii, 1996, Univerzita Paris X-Nanterre.

Magisterský diplom (M.A.) v antropologii, 1995, Univerzita Paris X-Nanterre.

Bakalářský diplom v ruském jazyce a literatuře, 1993, Univerzita Paris IV-Sorbonne.

DEUG (Diplom z všeobecných univerzitních studií) v anglickém jazyce a literatuře, 1992, Univerzita Paris X-Nanterre.

Vybrané publikace od roku 2009
Vydané publikace & speciální vydání časopisů

2013 [paperback in 2015] co-editor with D. G. Anderson & R. P. Wishart of About the Hearth: Perspectives on the Home, Hearth and Household in the Circumpolar North, New York & Oxford, Berghahn, 324 pp.

2010 Guest editor, with J.O. Habeck & O. Povoroznyuk, of a special issue of the journal Anthropology of East Europe Review 28 (2), entitled Gender Shift in the Russian North.

Odborné články

2013 (with P. Plattet & T. Wendling), « La prise du don. Jeux rituels et prix dans le Nord-Est sibérien », K. Buffetrille, Jean-Luc Lambert, Nathalie Luca & Anne de Sales (eds), D’une anthropologie du chamanisme vers une anthropologie du croire. Hommage à l’œuvre de Roberte Hamayon, special issue of Etudes Mongoles, Sibériennes, Centrasiatiques et Tibétaines, pp. 483-514.

Kapitoly ve vydaných publikacích

2013 “Building a Home for the Hearth: An Analysis of a Chukchi Reindeer Herding Ritual”, in D.G. Anderson, R.P. Wishart & V. Vaté (eds), About the Hearth: Perspectives on the Home, Hearth and Household in the Circumpolar North, New York & Oxford, Berghahn, pp. 183-199.

2013 “Epilogue. L’Enfer, c’est les autres? Distance, relation à autrui et à Jésus des convertis au protestantisme évangélique”, in C. Pons (ed.), Jésus, moi et les autres. La construction collective d’une relation personnelle à Jésus dans les églises évangéliques : Europe, Océanie, Maghreb, Paris, CNRS editions, pp. 259-271.

2011 (with G. Diachkova) “From Collective Enthusiasm to Individual Self-Realization: History and Life Experiences of the House of Culture of Anadyr (Chukotka)”, in B. Donahoe & J.O. Habeck (eds), Reconstructing the House of Culture: Community, Self, and the Makings of Culture in Russia and Beyond, New York & Oxford, Berghahn, pp. 29-54.

2011 (with B. Donahoe, J.O. Habeck, A. Halemba, K. Istomin & I. Santha). “Research Design and Methodology of the Comparative Research Project ‘The Social Significance of the House of Culture’”, in B. Donahoe & J.O. Habeck (eds), Reconstructing the House of Culture: Community, Self, and the Makings of Culture in Russia and Beyond, New York & Oxford, Berghahn, pp. 277-291.

2011 “Dwelling in the Landscape among the Reindeer Chukchis”, in P. Jordan (ed), Landscape and Culture in Northern Eurasia, Walnut Creek, CA, Left Coast Press, pp. 135-160.

2009 “Redefining Chukchi Practices in Contexts of Conversion to Pentecostalism (Russian North)”, in Mathijs Pelkmans (ed), Christian Conversion after Socialism: Disruptions, Modernisms and Technologies of Faith, New York & Oxford, Berghahn, pp. 39-57.

Diskuze vydané v odborných časopisech

2017 « Forum: Religion, Anthropology and the « Anthropology of Religion » (1) », Antropologicheskij forum, 34, pp. 59-68.

 

Voltaire mezi Rýnem a Dunají (18. – 19. století)

Voltairovy dny

Uzávěrka přihlášek: 20. února 2018
Pořadatel: Guillaume Métayer (CELLF – CNRS)
Partneři: CELLF (UMR 8599), Société des Études Voltairiennes, CEFRES, CERCLL (Univerzita Julese Verna, Pikaride)
Kdy a kde: 22. – 23. června 2018, Univerzita Paris-Sorbonne
Jazyk: francouzština a angličtina
Kontakt: gme.metayer@gmail.com

Nikdo mezi osvícenskými francouzskými spisovateli a filozofy neměl tak rozsáhlé vztahy s německy mluvícím světem jako Voltaire. Vedle mnoha pobytů v Německu a  dobře známého jmenování komorníkem Fridricha II. na pruském dvoře pobýval Voltaire také v Gotě a Cáchách. Jeho návštěvy, vztahy a především četby inspirovaly mnoho nejrůznějších děl, mezi něž patří i Candide (1759). Vestfálsko bylo také filozofickou inspirací pro významnou kapitolu Eseje o mravech a duchu národů (L’Essai sur les Mœurs ) (1756) a Voltaire napsal na žádost princezny Sasko-Gothajské další a podrobnější historický výčet nazvaný Annales de l‘Empire (1753). Historie války (L’Histoire de la guerre) z roku 1741 (obsažená v Précis du Siècle de Louis XV) také bere v potaz tuto politickou a kulturní jednotu s jejími měnícími se hranicemi. Jako historik se Voltaire zabýval zásadními tématy, jako je boj mezi temporálními a duchovními silami – zejména mezi papežstvím a Svatou říší, reformací a obšírněji evropskou politickou a náboženskou identitou.

Voltairův intenzivní zájem o Německo je ovšem nejednoznačný: zajímá se o říšskou politiku, historii a naději spojenou s příchodem “krále filozofa” v Berlíně na úkor německé literatury, jazyka a umění, kterými pohrdá. Tato nekonzistentnost vysvětluje složitou a polemickou povahu Voltairova ohlasu v německy mluvícím světě. Ze začátku převládali jeho příznivci, jejichž chválu ale s několika výjimkami (Schiller, Goethe, Heine) brzy vystřídala kritika reprezentantů německého literárního a filozofického obrození. Dokonce ještě před nástupem romantismu udal Lessing tón této kritické tradici, ve které pokračoval i August Wilhelm Schlegel. Teprve od sedmdesátých let devatenáctého století s přehodnocením Davida Friedricha Strausse, Dubois-Reymonda a především Nietzscheho, začíná postava Voltaira utvářet základní kámen evropského Osvícenství.

Interakce mezi Voltairovým německým pohledem na svět a německým (později středoevropským) přijetím filosofa- spisovatele bude jádrem této konference, konající se čtyřicet let po konferenci v Mannheimu*. Příspěvky zabývající se studiemi příjmu, cirkulace a překladu nebo seminárními monografiemi a týkající se obou dimenzí tohoto hermeneutického “Wechselwirkungu” budou vítány. Osud Voltairovy myšlenky v  Rakousku ( především Maďarsko a Galicie) by také nabídl velmi zajímavé případové studie.

Voltaire und Deutschland. Quellen und Untersuchungen zur Rezeption der Französischen Aufklärung. Internationales Kolloquium der Universität Mannheim zum 200. Todestag Voltaires [Mannheim, 1978], Stuttgart 1979.

Když všechny cesty vedly do Paříže. Umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou v 19. století

Uzávěrka podání přihlášek: 18. března 2018
Organizátorky: Kristýna Hochmuth (UDU FF UK, NG) a Adéla Klinerová (UDU FF UK, EPHE, CEFRES)
Partneři: CEFRES, UDU FF UK, UDU AV ČR, NG
Datum a místo konání: 26.–27. června 2018, AV ČR, Národní 1009/3, Praha 1, sál 205
Jazyky: francouzština, angličtina

PRAKTICKÉ INFORMACE

Workshop, otevřený doktorandům, postdoktorandům a mladým badatelům pořádá Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) spolu s Ústavem pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚDU FF UK), Národní galerií v Praze (NG) a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky (ÚDU AV ČR). Událost bude zahájena přednáškou našeho hosta, profesora Marka Zgórniaka (Ústav dějin umění, Jagellonská Univerzita, Krakov ) a doplněna doprovodným programem určeným všem účastníkům.

Prosíme o zaslání návrhů na příspěvky odpovídajících tématu workshopu v délce 1800 až 3600 znaků, ve francouzském nebo anglickém jazyce, nejpozději 18. března 2018 a to v rámci vyplněné přihlášky. Příspěvky o délce 25 minut budou následovány diskusí. Předpokládáme publikování konferenčních příspěvků.

Stáhněte si přihlášku v anglickém jazyce zde

Návrhy příspěvků posoudí odborná komise a rozhodnutí o přijetí příspěvku bude uchazečům zasláno nejpozději 20. dubna 2018. Organizátoři události nemohou účastníkům hradit cestovní náklady ani náklady na ubytování. V případě potřeby nicméně rádi pomůžou se zajištěním ubytování v Praze.

RESUMÉ

Workshop je věnovaný problematice umělecké výměny mezi Francií a střední Evropou (v širokém slova smyslu od Německa po Rusko), v období dlouhého 19. století (1789–1914). Jak je známo, Paříž představovala v 19. století, a ještě zřetelněji na přelomu století, významné kulturní centrum. V tomto smyslu byla také vnímána středoevropskými umělci, kteří ji toužili navštívit. Ve střední Evropě tehdy rezonovala představa o Francii jako o prosperující a kulturně vyspělé zemi. Velkou roli v tomto ohledu hrála sama Paříž, jejíž velkolepé architektonické realizace, mezi nimi například nová budova Opery, byly v tomto smyslu příznačné. Francie zároveň představovala kolébku inovativních uměleckých proudů.

Záměrem setkání je nahlédnout na tradiční téma oboru dějin umění – tedy na rozkvět a přitažlivost francouzského uměleckého prostředí – z pozice teorie kulturních transferů. Jedná se tedy především o různé aspekty šíření francouzské kultury v oblasti umění (malířství, sochařství, architektury, užité umění), ale i muzeologie nebo ochrany kulturního dědictví.
Nejprve je třeba obrátit zájem k charakteristice francouzského prostředí a fenoménům jemu vlastním, které vyvolaly zájem umělecké komunity a motivovaly tak samotný proces kulturní výměny. Jeho projevem je pak šíření a cirkulace modelů, znalostí, postupů, idejí, motivů a forem nebo také aplikování institucionálních struktur.
Dále je třeba zabývat se sítí společenských vztahů, které uměleckou výměnu umožňují, tedy především místy setkávání s jednotlivci či institucemi v roli prostředníků. Uveďme v tomto kontextu roli ateliérů, muzeí, uměleckých kolonií, uměleckých či odborných periodik, uměleckých spolků, salonů a intelektuálních kroužků. V roli prostředníků pak figurují nejen sami umělci, ale také objednavatelé, obchodníci s uměním, provozovatelé galerií nebo teoretici a kritici umění.

Nakonec je nutné věnovat pozornost způsobu přijetí, přivlastnění i reinterpretaci vnějších stimulů v rámci přijímající kultury. Důležité jsou okolnosti kulturní výměny, dané politickou a ekonomickou situací, mírou otevřenosti dané společnosti ke kosmopolitnímu smýšlení, mírou akcentování národní identity nebo konečně fungováním institucionálních rámců. Období 19. století může být v mnoha ohledech považováno za zakladatelské. V oblasti krásných umění je třeba zdůraznit rozvoj spolkového života i relevantních institucí, tedy zakládání muzeí a galerií, uměleckých i profesních spolků, rozmnožení uměleckých periodik a rozšíření trhu s uměním nebo postupnou institucionalizaci v oblasti ochrany kulturních památek. Období 19. století je zároveň charakterizováno významnými proměnami. Evropská velkoměsta zažila v této době zásadní urbanistické proměny, které znamenaly mimo jiné přítomnost rozsáhlých stavenišť. Architektura měla za úkol odpovědět na nové společenské potřeby. K tradičnímu objednavateli uměleckých děl a architektonických realizací, tedy k evropské aristokracii, se připojila objednavatelská vrstva v podobě nové buržoazie, abychom zmínili jen některé stěžejní fenomény. Závěrem připomeňme, že je v kontextu kulturní výměny vždy zásadní dualita mezi tíhnutím k vlastní místní tradici a touhou po inovativních podnětech přicházejících z vnějšku.

Příspěvky mohou být věnovány následujícím oblastem:

Umělecké vzdělávání: Otázka uměleckého vzdělávání má dvojí rozměr. Jednak předpokládáme určitou míru obeznámení s francouzským uměním a jeho historií v rámci vzdělávání na evropských akademiích, jednak chceme věnovat pozornost atraktivitě vzdělávání ve Francii, a to především v rámci Académie des beaux-arts či pařížských soukromých ateliérů. Z tohoto důvodu nás zajímá sociologický pohled na zastoupení studentů v jednotlivých ateliérech stejně jako i každodenní praktiky vzdělávání v těchto institucích. V tomto ohledu mohou být určující užívané pedagogické pomůcky, ať už se jedná o publikace, předlohy či modely.

Umělecká migrace: Umělecká migrace má zásadní podíl na procesu kulturní výměny. Jedním z fenoménů, které ji motivují je již zmíněné vzdělávání, je však třeba zabývat se i dalšími oblastmi jako jsou zakázky získané v zahraničí, přitažlivost velkých výstavních podniků, typicky světových výstav, působení osobností renomovaných na poli umění nebo působení aktuálních uměleckých proudů. Rozlišujeme různé formy umělecké migrace od krátkodobých jednorázových cest přes delší pobyty až po usídlení umělců v zahraničí. Příspěvky by měly zhodnotit doklady umělecké migrace jakými jsou cestovní zápisníky, deníky a skicáře, korespondence či výstavní katalogy.

Styl a umělecké vyjádření: Které novátorské přístupy vyvolaly živý zájem o francouzskou uměleckou scénu? Jakým způsobem výměna na tomto poli ovlivnila uměleckou produkci v prostředí středoevropských zemí? Jak byly odkazy na francouzské umění přijímány v zahraničí? Jaký význam nesly? Jak se tento fenomén proměnil s ohledem na generační vývoj?

Topografie kulturních transferů: Dalším úkolem je restituovat trajektorie kulturních transferů ve smyslu zeměpisném, s ohledem na důležitost sítě evropských kulturních metropolí. Města jako Paříž, Vídeň, Berlín nebo Mnichov jsou v tomto kontextu kulturními centry a zároveň významnými informačními i dopravními uzly.

Výběrová literatura:

  • BIRKE Ernst : Frankreich und Ostmitteleuropa im 19. Jahrhunderts. Köln/Graz 1960.
  • CHARLE Christophe : La dérégulation culturelle. Essai d’histoire des cultures en Europe au XIXe siècle, Paris 2015.
  • CHARLE Christophe (éd.) : Le temps des capitales culturelles. XVIIIe-XXe siècles, Seyssel (Ain) 2009.
  • ESPAGNE Michel, WERNER Michaël (éds.) : Transferts. Les relations interculturelles dans l’espace franco-allemand (XVIIIe et XIXe siècle), Paris 1988.
  • FERENČUHOVÁ Bohumila (éd.) : La France et l’Europe centrale. Les relations entre la France et l’Europe centrale en 1867-1914. Impacts et images réciproques, Bratislava 1995.
  • FERENČUHOVÁ Bohumila, GEORGET Jean-Louis (éds.) : Politické a kultúrne transfery medzi Francúzskom, Nemeckom a strednou Európou (1840-1945). Prípad Slovenska, Bratislava 2010.
  • HUEMER Christian : Paris – Vienna. Modern art markets and the transmission of culture, 1873–1939, Dissertation, City University of New York 2013.
  • HORSKÁ Pavla : Prague – Paris, Praha 1990.
  • HORSKÁ Pavla : Sladká Francie, Praha 1996.
  • MARÈS Antoine (éd.) : La France et l’Europe centrale. Médiateurs et médiations, Paris 2015.
  • NERLICH France : La peinture française en Allemagne, 1815-1870), Paris 2010.
  • NERLICH France, BONNET Alain (éds.) : Apprendre à peindre. Les ateliers privés à Paris, 1780-1863, Actes du colloque (Tours juin 2011), Tours 2013.
  • NERLICH France, SAVOY Bénédicte et al. (éds) : Pariser Lehrjahre. Ein Lexikon zur Ausbildung deutscher Maler in der französischen Hauptstadt, Bd II, 1844-1870, Berlin/ Boston 2015.
  • SAVICKÝ Nikolaj : Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900-1939, Praha 2011.
  • ZGÓRNIAK Marek : Wokół neorenesansu w architekturze XIX wieku, Kraków 1987 (nouvelle édition: Kraków 2013).
  • ZGÓRNIAK Marek : Polscy uczniowie Académie Julian do roku 1919 / Polish students at the Académie Julian until 1919, in: RIHA Journal, August 2012, nepag.

Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni

Projekt je součástí programu TANDEM, který spojuje Akademii věd České republiky (AV ČR), Karlovu Univerzitu (UK) a CEFRES/CNRS v rámci Platformy CEFRES usilující o excelenci ve společenských a humanitních vědách.

Prasata divoká (Sus scrofa) se pravidelně objevují v evropském veřejném diskurzu, neboť jejich počet velkolepě vzrůstá po celém kontinentu. Zatímco v některých částech Evropy vzbuzuje tento synantropní druh sympatie, v dalších mu lidé „vyhlásili válku“ kvůli rozsáhlým škodám, které působí v krajině, zemědělství, dopravních sítích, i kvůli chorobám, které se v zahušťující populaci divokých prasat mohou snadno šířit a ohrozit i chovy jejich domestikovaných příbuzných. V této souvislosti se ptáme, jak v dynamicky se měnících socio-environmentálních souvislostech figurovalo a figuruje prase divoké v životech lidí a naopak, lidé v životech prasat. Náš výzkum se bude ubírat dvěma směry.

Pokračování textu Zdivočelí divočáci: měnící se kosmopolitika lovu v Evropě i mimo ni