Diskuse o normách vědeckého psaní

Datum a místo: 23.-24. května 2018, Praha
Uzávěrka pro podání přihlášek: 2. dubna 2018
Organizátor: Julien Wacquez (EHESS, CESPRA, CEFRES)
Partneři: CEFRES, EHESS (Paris), Filozofický ústav AV ČR, Univerzita Karlova
Jazyk: angličtina

Tento workshop je otevřen mladým vědcům (doktorandům a postdoktorandům) věnujícím se různým disciplínám buď ve Francii nebo v zemích Visegrádské čtyřky, stejně tak vědcům z týmu CEFRES. Žádáme Vás o poslání návrhu do diskuse (CV, abstrakt dlouhý cca 300 slov, opatřen názvem) na: julien.wacquez@cefres.cz.

Náš workshop bude probíhat dva dny:

Den 1. (23. května 2018) Vědci z Francie a zemí Visegrádské čtyřky budou prezentovat své práce a vymění si své názory na to, jakým způsobem se udávají a formulují normy vědeckého psaní. Mají tyto debaty o formách vědeckého psaní dopad na náš způsob psaní nebo dělání vědy?

Den 2. (24. května 2018) Zúčastnění budou vyzváni k tomu, aby se podělili o svoje vlastní praktiky psaní vědeckých textů. Dále o problémy, se kterými se setkávají při psaní textů a také způsoby, jak tyto problémy řeší.

Potvrzení hostéJean-Louis Fabiani (EHESS, CESPRA – CEU, Budapest) a Jan Balon (FLÚ AV ČR)

Abstrakt

Vědci z různých disciplín společenských věd si kladou otázky o limitech vědeckého psaní. I přes jejich schopnost číst i psát vědecké texty, přiznávají, že je těžké poskytnout vědeckému textu přesný popis skutečnosti, zvláště když vědecké texty srovnáme s texty literárními. Tento problém je přivedl k zamyšlení se nad heuristickou hodnotou vědeckého psaní a začít hodnotit jeho funkce, dopady, výhody a nevýhody, opět v porovnání s literárními texty. Donutilo je to také zamyslet se nad svými vlastními vědeckými texty a praktikami psaní a najít a ospravedlnit nové stylistické přístupy, které se v jejich oboru rozcházejí s obecně přijatými normami. Tyto přístupy se staly mnohokrát hlavním tématem diskusí a debat.

Připomeňme si, že někteří vědci kladli důraz na narativní rozměr všech vědeckých textů a relativizovali tím ambici vědců komplexně popsat realitu (Greimas 1976, Latour & Woolgar 1979, White 1973 a 1980). Jiní nahlíželi na etnografické texty jako na dílo literární fikce a přinesli kritický pohled na iluzi neutrality řeči: iluzi, podle níž by řeč byla pouze neutrálním technickým nástrojem schopným předávat věcné prohlášení (Geertz 1973; Clifford & Marcus 1986, Adam a kol., 1990). Někteří vědci uznali schopnost literárních děl poskytovat vědecký typ poznání (v sociologii, viz Dubois, 1997 a 2007; Bidou-Zachariasen 1997). Několik studií prokázalo heuristickou hodnotu používání  fiktivního psaní ve vědeckých otázkách (Debaene 2010; Ait Touati 2011). Jiní odborníci neváhali poukázat na překvapivou skutečnost, že se jim některá literární díla zdají být více „přesvědčivé a “relevantní“ než vědecké texty, které považují za „průměrné“ a „vzdálené“ ve vztahu k realitě (Bensa & Pouillon 2012 ).

Jednou z hlavních otázek tohoto výzkumného souboru se týká referenčního ukotvení vědeckého textu, což nás vede k přehodnocení jeho postavení a věrohodnosti. Diskuse, na nichž je založena tato práce, se zaměřují na otázky kategorizace (co je “vědecké” a co je “literární”, co je “skutečnost” a co je “fikce”) a reprezentace (odhalující touhu vědců říct “pravdu” a nespokojit se s tím, co se pravdě jen “podobá”).

Výzkumníci tedy vyzvali k vyřešení tohoto problému. Někteří se snažili vytvořit jakési jednotné literární či narativní formy vědeckého psaní, například v oboru historie (Bílá 1992, Jablonec 2014), sociologie (Lae 2016), antropologie (Tsao 2011 ) a filozofie (Cassou-Noguès 2010). Další chtěli více prolomit zeď mezi vědou a literaturou (Descombes 1987, Macé 2016). V reakci na některé z těchto návrhů se objevily kritiky, které buď zdůraznily potřebu definovat “styl vědecký”, který se odlišuje od literárního psaní, či se snažily připomenout zásadní rozdíly v metodologii a písemných praktikách, které se objevují v literárních a vědeckých textech (Ginzburg 1992, Céfaï 2014, Schaeffer 2016).

Tyto debaty o formách vědeckého psaní budou jádrem našeho workshopu. Naším cílem je prozkoumat tyto experimenty ve vědeckém psaní a zkoumat způsob, jakým vyjadřují, problematizují, potvrzují a/nebo popírají písemné standardy, které se zdají být obecně přijatelné v každé disciplíně.

Otázkou není posoudit, jaká forma psaní je nejvhodnější pro vědecké texty nebo hledání “pravdy”. Účastníci jsou naopak vyzváni k tomu, aby přijali interdisciplinární postoj a studovali diskuse sociálních vědců, kteří usilují o nové vymezení hranic mezi literaturou a vědeckým psaním. Jaká je jejich strategie psaní s cílem produkovat znalosti? Jak mají v úmyslu přesvědčit své čtenáře? Jak definují “vědecký realismus” a “literární realismus” (cituje Boltanski 2012)? Jak tyto pojmy cirkulují uvnitř společenských věd?

Tyto otázky budou pomocí vašich zaslaných abstraktů a dalších textů předmětem našeho workshopu. Budeme se jimi zabývat z různých pohledů a disciplín. Budeme se snažit například:

  • ze sociálně-historického úhlu zaměřit se na identitu výzkumníků účastnících se těchto debat; na postavení těchto aktérů v akademickém prostoru a na jejich profesionální dráhu, stejně tak na dráhu vydavatelů jejich textů;  na způsob, jakým tyto debaty vznikají a ovlivňují další disciplíny; na řádky textu, na kterých se podílejí;
  • propojením témat z textové sémantiky a ze sociologie, se zaměřit na kompozici vědeckých textů výzkumníků a na způsob, jakým čtou vědecké texty; na druhu vědomosti, kterou chtějí svým textem předat; na postupy psaní vědeckých textů; na intertextualitu (citace, odkazy a znovuobjevování již známých témat v dalších textech); na způsob, jak tyto texty sdílejí prostor stránky s netextovými prvky a upoutávají pozornost čtenářů;
  • zkoumat vědeckého psaní jako praxi složenou z několika fází: přečtení textu, korektura, přepsání textu a diskuse se zúčastněnými, s vydavatelem nebo ředitelem časopisu – to všechno nám pomůže odhalit, jak mohou být normy psaní jasně zformulované a sjednané in situ.

Ilustrace : Edgar Degas, Portrait d’Edmond Duranty (1879)

Bibliografie 

  • 2017, Teorie Vedy: Literary Technologies of Science, vol. 39, No. 1.
  • 2012, Teorie Vedy: Literary Technologies of Science, vol. 34, No. 3.
  • ADAM Jean-Michel, BOREL Marie-Jeanne, CALAME Claude, KILANI Mondher 1990 : Le Discours anthropologique, Paris, Méridien, Klincksieck.
  • AÏT-TOUATI Frédérique 2011 : Contes de la Lune, Paris, Gallimard, nrf essais.
  • BALON Jan (dir.) 2017 : Literary Technologies of Science, numéro spécial de Teorie Vĕdy, vol. 39, n° 1.
  • BAZERMAN Charles 1988: Shaping Written Knowledge, Madison, The University of Wisconsin Press.
  • BENSA Alban & POUILLON François (dir.) 2012 : Terrains d’écrivains, Toulouse, Anarchasis, coll. Essais.
  • BIDOU-ZACHARIASEN Catherine 1997 : Proust sociologue, Paris, Descartes et Cie, coll. Essais.
  • BOLTANSKI Luc 2012 : Énigmes et Complots, Paris, Gallimard, collection nrf.
  • CASSOU-NOGUÈS Pierre 2010 : Mon Zombie et moi. La philosophie comme fiction, Paris, Seuil, coll. L’Ordre Philosophique.
  • CHARTIER Roger 1996 : On the Edge of the Cliff: History, Language and Practices, The John Hopkins University Press.
  • CÉFAÏ Daniel 2014 : « L’Enquête ethnographique comme écriture, l’écriture ethnographique comme enquête », in Melliti Imed (dir.), Écrire en sciences sociales.
  • CLIFFORD James & MARCUS E. George (eds.) 1986: Writing Culture, Berkeley, University of Berkeley Press.
  • DEBAENE Vincent 2010 : L’Adieu au voyage, Paris, Gallimard, coll. Bibliothèque des sciences humaines.
  • DECOMBES Vincent 1987 : Proust : Philosophie du roman, Paris, Minuits, coll. Critique.
  • DUBOIS Jacques 1997 : Pour Albertine : Proust et le sens du social, Paris, Seuil, coll. « Liber ».
  • DUBOIS, Jacques 2007 : Stendhal : Une Sociologie romanesque, Paris, La Découverte, coll. Texte à l’appui.
  • FABIANI Jean-Louis 2015 : La Sociologie comme elle s’écrit, Paris, EHESS, coll. Cas de Figure.
  • FRIEDLÄNDER Saul (dir.) 1992 : Probing the Limits of Representation: Nazism and the “Final Solution”, Cambridge, Harvard University Press.
  • GREIMAS Algirdas J. 1976 : Sémiotique et science sociale, Seuil.
  • JABLONKA Ivan 2014 : L’Histoire est une littérature contemporaine, Paris, Seuil.
  • LAÉ Jean-François 2016 : « Ferme ta caisse », Récit publié dans Sociologie et Sociétés, numéro : Sociologie narrative : le pouvoir du récit, Montréal, Volume 48, numéro 2, automne.
  • LATOUR Bruno & WOOLGAR Steve 1979: Laboratory Life, Sage Publication.
  • LORIGA Sabina 2010 : Le Petit X. De la biographie à l’histoire, Paris, Le Seuil.
  • SCHAEFFER Jean-Marie 2016 : « Langue, récit, vérité et fiction. Quelques réflexions sur le tournant linguistique en sciences sociales », in Antoine Lilti, Sabina Loriga, Jean-Frédéric Schaub et Silvia Sebastiani (dir.), L’Expérience historiographique. Autour de Jacques Revel, Paris, Éditions de l’EHESS, pp. 221-236.
  • TSAO Eugenia 2011: “Walking the Walk: On the epistemological merits of literary ethnography”, Anthropology and Humanism, 36, (2), pp. 178-192.
  • WHITE Hayden 1973: Metahistory, The John Hopkins University Press.
  • WHITE Hayden 1980: “The Value of Narrativity in the Representation of Reality”, in Critical Inquiry, Vol. 7, No. 1, On Narrative, pp. 5-27.
Facebooktwittergoogle_pluslinkedin