Voltairovy dny
Uzávěrka přihlášek: 20. února 2018
Pořadatel: Guillaume Métayer (CELLF – CNRS)
Partneři: CELLF (UMR 8599), Société des Études Voltairiennes, CEFRES, CERCLL (Univerzita Julese Verna, Pikaride)
Kdy a kde: 22. – 23. června 2018, Univerzita Paris-Sorbonne
Jazyk: francouzština a angličtina
Kontakt: gme.metayer@gmail.com
Nikdo mezi osvícenskými francouzskými spisovateli a filozofy neměl tak rozsáhlé vztahy s německy mluvícím světem jako Voltaire. Vedle mnoha pobytů v Německu a dobře známého jmenování komorníkem Fridricha II. na pruském dvoře pobýval Voltaire také v Gotě a Cáchách. Jeho návštěvy, vztahy a především četby inspirovaly mnoho nejrůznějších děl, mezi něž patří i Candide (1759). Vestfálsko bylo také filozofickou inspirací pro významnou kapitolu Eseje o mravech a duchu národů (L’Essai sur les Mœurs ) (1756) a Voltaire napsal na žádost princezny Sasko-Gothajské další a podrobnější historický výčet nazvaný Annales de l‘Empire (1753). Historie války (L’Histoire de la guerre) z roku 1741 (obsažená v Précis du Siècle de Louis XV) také bere v potaz tuto politickou a kulturní jednotu s jejími měnícími se hranicemi. Jako historik se Voltaire zabýval zásadními tématy, jako je boj mezi temporálními a duchovními silami – zejména mezi papežstvím a Svatou říší, reformací a obšírněji evropskou politickou a náboženskou identitou.
Voltairův intenzivní zájem o Německo je ovšem nejednoznačný: zajímá se o říšskou politiku, historii a naději spojenou s příchodem “krále filozofa” v Berlíně na úkor německé literatury, jazyka a umění, kterými pohrdá. Tato nekonzistentnost vysvětluje složitou a polemickou povahu Voltairova ohlasu v německy mluvícím světě. Ze začátku převládali jeho příznivci, jejichž chválu ale s několika výjimkami (Schiller, Goethe, Heine) brzy vystřídala kritika reprezentantů německého literárního a filozofického obrození. Dokonce ještě před nástupem romantismu udal Lessing tón této kritické tradici, ve které pokračoval i August Wilhelm Schlegel. Teprve od sedmdesátých let devatenáctého století s přehodnocením Davida Friedricha Strausse, Dubois-Reymonda a především Nietzscheho, začíná postava Voltaira utvářet základní kámen evropského Osvícenství.
Interakce mezi Voltairovým německým pohledem na svět a německým (později středoevropským) přijetím filosofa- spisovatele bude jádrem této konference, konající se čtyřicet let po konferenci v Mannheimu*. Příspěvky zabývající se studiemi příjmu, cirkulace a překladu nebo seminárními monografiemi a týkající se obou dimenzí tohoto hermeneutického “Wechselwirkungu” budou vítány. Osud Voltairovy myšlenky v Rakousku ( především Maďarsko a Galicie) by také nabídl velmi zajímavé případové studie.
* Voltaire und Deutschland. Quellen und Untersuchungen zur Rezeption der Französischen Aufklärung. Internationales Kolloquium der Universität Mannheim zum 200. Todestag Voltaires [Mannheim, 1978], Stuttgart 1979.