Osa III – Věci, stopy, mapování: prostor v jeho každodennosti

Tento výzkumný záměr se zakládá na empirické i symbolické definici prostoru (sociálního, geografického, historiografického), považovaného za konstrukci vycházející z praxe a zkušenosti.

Poznávání prostoru je determinováno dispozicí stanovenou věcmi – architektonickými, instrumentálními, všedními – jak ukazují také současné výzkumy o sociálním životě věcí, které umožňují hmotné předměty vnímat prostřednictvím jejich interakcí s jedinci a skupinami. Avšak toto uchopení věcí v jejich každodennosti se prolíná se symbolickými strukturami spojenými s prostorem: s mentálním mapováním (mental mapping), díky kterému si můžeme prostor vyměřit a představit; se stopami, které se nabízejí archeologii určité události, již zmizelé ale zároveň vynořující se, představující určitou přítomnost/nepřítomnost; s palimpsesty, které na sobě hromadí časové vrstvy; a s hranicemi, konkrétními i symbolickými, které definují, klasifikují, organizují i osvojují prostor.

Jedním z cílů tohoto výzkumného záměru je překročení protikladu mezi mikroskopickým a makroskopickým přístupem ve studiu prostoru a kombinování různých úrovní pozorování. Tento záměr usiluje o reflexi začlenění prostorových a místních reprezentací do paradigmat objevujících se v současných humanitních a společenských vědách. Každý výzkum je zasazený do určitého kontextu produkce znalostí, jehož dominantní nebo marginální postavení v ekonomii vědy má významný dopad. Váha a efektivita těchto reprezentací zůstává důležitá pro středoevropský prostor stále ještě poznamenaný přetrvávajícím pnutím mezi roztříštěním a znovu vytvořením hranic a teritorií, ale také poznačený rozdílnými pocity příslušnosti.

Tento výzkumný záměr je otevřený sociologům, geografům, historikům, historikům umění, architektury a literatury a politologům, kteří se zabývají materiální či symbolickou stránkou prostoru – ať již konkrétního, reliktního nebo domnělého – v jeho každodennosti. Týká se prací o prožívání urbánního a rurálního prostoru, kde jsou stanoveny a konfrontovány veřejné a soukromé sféry, vnitřní a vnější prostor. Práce zabývající se prostorovými škálami mohou využívat podnět, který mikrohistorie přinesla globálním studiím tím, že propojila specifické neredukovatelné případy s procesy longue durée.

Facebooktwittergoogle_pluslinkedin